Anabáze Slováků do Sedmihradska str. 3
Slováci usídleni v župách Bihor a Salaj
Slováci, kteří do této oblasti přicházeli na pozvání majitelů těchto po-
zemků, se usadili v oblasti pohoří Muntele Ses (Muntii Plopisului) nebo-
li Plopiš. Přicházeli postupně mezi roky 1785 - 1835. Dle úmluvy s maji-
teli pozemků byli najati na těžbu dřeva. Odlesněnou půdu pak mohli ze-
mědělsky využít. Dřevo se používalo jako palivo ve sklárně například v
Nové Huti (Sinteu), kterou vlastnil kníže Bánffy. Dále se pálilo a z pope-
la se vyráběla salajka používaná při výrobě skla. Někteří příchozí Slováci
se tedy zapojili do práce ve sklárně, ale většina pracovala na těžbě dřeva.
Na odlesněném území zakládali nové osady, nebo se usadili v osadách
již obydlených rumunským obyvatelstvem. Nově založené osady mají ko-
paničářský charakter s roztroušenými staveními. Domy bývají rozesety v
délce i 20 kilometrů a osady přecházejí jedna do druhé. Jedna z největ-
ších osad Gemelnička (Fagetu) se dokonce rozkládá na ploše asi 47 km
čtverečných.
Život v této oblasti nebyl nikterak jednoduchý. Vzhledem k osídlení
vrcholové části pohoří Plopiš, zde vládnou velice nepříznivé životní pod-
mínky a získaná půda nebyla vzhledem k nadmořské výšce nijak zvlášť
úrodná. Protože je půda nemohla uživit museli muži chodit za prací do
vzdálených lesů, vždy minimálně dvakrát do roka na dobu alespoň dvou
měsíců.
Jelikož počet obyvatel narůstá, jsou nuceni hledat další možnosti obži-
vy. Ve 30. letech 19. století začíná takzvaná vnitřní migrace. Část rodin
odchází do ještě nevykácených lesů a zakládá další osady. Značný počet
rodin se stěhuje do úrodnějších nížin a vznikají nové osady, nebo se usa-
zují v osadách již obývaných Rumuny a Maďary.
V těchto těžkých životních podmínkách dokázali Slováci přežít díky své-
mu optimizmu a pracovitosti. Zachovali si národní povědomí, víru, tradi-
ce, zvyky a písně a hlavně jazyk svých předků.
Mapa oblasti pohoří Muntele Ses (Plopiš)