Anabáze Slováků do Sedmihradska str.2

                                                                                             

 

   Takže toto byla stručná informace o historii Uherska a jeho součásti

Sedmihradska v Rumunsku.

   Stěhování Slováku do této oblasti probíhalo v rámci Rakousko - Uher-

ska. Moji předkové přišli ze zatím mě neznámé oblasti na Slovensku a

bohužel zatím ani nedokáži přesněji datovat dobu jejich příchodu. Usa-

dili se však v Sedmihradsku v župě Bihor. Kam, kdy a odkud. To se poko-

uším v současnosti vypátrat.

 

   Po válkách s Tureckem se Sedmihradsko po roce 1691 stalo součástí

habsburské monarchie potažmo Uherska. Po odchodu Turků bylo toto

území velice řídce osídlené. Svahy Sedmihradského rudohoří byli v 18. a

19. století hustě zalesněné. Část pohoří byla pokryta dubovými a buko-

vými lesy. Přímo k Bihorským horám se upínají menší pohoří, z kterých

Muntele Ses (Rez, Nízké vrchy) tvoří hraniční pásmo mezi župami Bihor

a Salaj.

   Slováci osídlili čtyři části Rumunska : oblasti Arad a Banát, hornatou a

zalesněnou krajinu Bihor a Salaj, nížinu Satu Mare a Maramures a nako-

nec Bukovinu. Vzhledem k původu mých předků se budu věnovat osídle-

ní župy Bihor a Salaj.

  V 18. a 19. století byli na Slovensku velmi těžké životní podmínky. Po-

dle soudobých pramenů neúrodná a malá políčka na hornatých územích

slovenska už nemohli uživit rozrůstající se obyvetelstvo. Například na

Oravě už chudí obyvatelé nemohli získávat zemědělskou půdu, protože

místní uherští feudálové už dále nepovolovali kácení lesů. Tuto bídu je-

ště zvyšovali přírodní katastrofy a epidemické nemoci.

   Dalším důvodem stěhování za lepším živobytím bylo i velké daňové za-

tížení. Bylo tak vysoké, že jej obyvatelé nedokázali zaplatit.

   Ohromná bída, neúroda, zadluženost obyvatelstva, hlad, nedostatek

pracovních příležitostí a v neposlední řadě útlak slovenského obyvatel-

stva uherským panstvem - to vše nutilo obyvatelstvo k odchodu.

   Orava byla jedna z nejchudších, se špatnými podmínkami pro zemědě-

lství a bez průmyslu. V roce 1892 vypukl hladomor. Lidé se živili kořínky

nebo ovesnými otrubami, které mleli s kůrou stromů.

   Tak jako na Oravě, to vypadalo i v jiných oblastech Slovenska, jako

třeba v Trenčianské župě, Liptovské, Zvolenské, Nitranské župě a Šariš-

ské župě.

   V Šariššské župě následkem neúrody v roce 1879 nastala taková bída a

hlad, že v roce 1880 stát schválil půjčku pro obce, která měla sloužit na

opatření osiva, protože v mnoha obcích byla taková nouze, že rolníci ne-

měli co sít. V roce 1893 postihla část župy povoděň, které padli za oběť

lidé, dobytek a byla zničená i úroda. Už v letech 1879 - 1881 se odtud vy-

stěhovalo 4 959 osob. V soudobém tisku z roku 1891 se upozorňovalo na

pustnutí obcí díky rapidnímu vystěhovalectví.

   Trenčianská župa patřila taktéž  k nejchudším. Důvodem vystěhovalec-

tví byla opět bída a hlad v roce 1879. Došlo to tak daleko, že se lidé mu-

seli živit lesními plody. Vláda to řešila poskytnutím finanční pomoci pos-

tiženým oblastem a na některých místech zřídila veřejné kuchyně, kde

chudí dostávali laciné jídlo.

   Mnozí z obyvatel viděli jediné východisko z této bídy v odchodu do již-

ních částí Uherska. Tato vylidněná  území nabízeli roky zanedbávanou

kvalitní, úrodnou půdu.

   Tyto nepříznivé podmínky využili majitelé Sedmihradských panství a

posílali své lidi do Kysúc nebo do Oravské, Trenčanské, Zvolenské a Ge-

merské župy s nabídkou možnosti přesídlení Slováků do Sedmihradska

na kácení lesů. Za to měli noví osadníci možnost odlesněnou půdu země-

dělsky využívat a použít dřevo na stavbu svých domů. Toto stěhování

podporoval i stát, který měl zájem o zalidnění středního a jižního Uher-

ska. V té době chudé severní stolice opustila téměř třetina obyvatelstva.

   Vlastníky lesního bohatství v  župě Bihor a Salaj byli maďarští knížata

Bánffy, Barányi a Batthyányi. Ti potřebovali pracovníky na kácení lesů a

pálení dřeva s jehož popela se dělala  salaj  potřebná při výrobě skla v

místních sklárnách.

   Kníže Barányi dovedl první osadníky z Oravy a Gemera roku 1785. Ti

založili první osadu Bodonoš (Budoi) a Varzaľ (Vărzari) a též se usadili

ve vesnici Borumlak (Borumlaca), kde již předtím žilo rumunské obyva-

telstvo.

   Slováci z Oravy přišli pěšky po čtyřtýdenní cestě. Mnozí z nich cestou

zemřeli, buď hlady nebo na následky nemocí.

   Druhá vlna osídlení Bihoru začala v roce 1811, kdy začal osidlovat své

lesy baron Bánffy. Noví příchozí z Oravy, Kysúc a Gemera zde založili

osadu Gemelničku (Făgetu). Další proud příchozích založil v roce 1817

osady jako třeba Židáreň (Valea Tirnei) a Novou Hutu (Sinteu).

   V roce 1830 přivádí třetí vlnu osídlenců též kníže Batthyányi. Ti zde

pracovali jako dřevorubci, horníci a později jako skláři. Vznikly osady

Stará Huta (Huta Voivozi) a Sočet (Socet).

   Neméně důležitá pro osídlení Bihorské oblasti slovenským obyvatel-

stvem je i takzvaná vnitřní kolonizace. Ta probíhala přibližně od roku

1838 až do 30. let 20. století. Slováci ze zde již zmiňovaných obcí se

stěhovali do okolních osad obývaných maďarským či rumunským obyva-

telstvem jako třeba : Borumlak (Borumlaca), Peštiš, Brusturi, Tiganesti,

Lugaš, Borod či Plopiš. Díky této vnitřní kolonizaci se Slováci rozšířili

do desítek dalších lokalit v Bihoru a Salaji. Dodnes se v těchto obcích

vyskytuje slovenská menšina.

 

 

                                          Mapa Bihorských ob                                

 

                                                                                           


                                                                                           

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode

počítadlo.abz.cz