Reemigrace Slováků do ČSR str. 2

  V srpnu 1946 zahájila v Oradea činnost Československá přesídlovací komi-

se pro Rumunsko.

  1. ledna 1947 začala vlastní soupisová akce. Území Rumunska bylo proto

rozděleno do pěti oblastí, v nichž byly zřízeny oblastní úřadovny. Největší roz-

sah měla oblastní úřadovna v Oradea, která zahrnovala 114 krajanských obcí

a osad v župách Bihor, Salai, Satu – Mare a Cluj.

  Z úřadovny Oradea se hlásilo celkem 5 180 rodin Slováků s 20 292 osobami.

Z tohoto počtu bylo 1 480 s 3 080 osobami hlášeno jako průmysloví a země-

dělští dělníci. Drobní zemědělci do 4 ha představovali 75 % všech přihlášených

zemědělců, přičemž se zároveň zabývali dřevorubectvím.

  Provedení soupisové akce bylo, vzhledem k rozlehlé ploše, velkým vzdáleno-

stem, rozvráceným komunikacím a kruté zimě, velmi náročné.

Ve zprávě Československé přesídlovací komise z 20. ledna 1947 se uvádí :

„Vlaky a pošta nejezdí pravidelně, na saních se člověk nedostane

nikam, auta jsou v nespolehlivém stavu. Drahou se jeti nedá … je

třeba ke každé jízdě drahou zvláštního povolení od místní policie.

Bez úplatku se člověk nehne, nikdo nespěchá, každý má na všech-

no čas.“

  Toto vše vyžadovalo od pracovníků přesídlovací komise pevné zdraví, trpěli-

vost a sociální cítění. V krajanských osadách se mnohdy setkali s nouzí a bídou

hraničící s hladem, což bylo způsobeno dvěma po sobě jdoucími neúrodami.

Přes všechny obtíže byla soupisová akce ukončena do konce března 1947.

  Podle usnesení vlády z 10. ledna 1947 se zdůrazňovala potřeba reemigrantů

jako námezdních pracovních sil. Vzhledem k tomu bylo rozhodnuto v prvém

sledu provést přesídlení krajanů hlásících se do námezdního poměru a neměli

žádný nemovitý majetek. Teprve ve druhém sledu měli být reemigrováni čeští

a slovenští malozemědělci. Ve třetím sledu přicházelo v úvahu přesídlení ostat-

ních slovenských samostatných zemědělců za předpokladu, že v rámci pozem-

kové reformy a výměny obyvatel s Maďarskem jim bude opatřena vhodná pů-

da na Slovensku.

  Technická stránka reemigrace spočívala ve splnění řady úkolů z oblasti zdra-

votní, prověřovací, evidenční a dopravní. Například šlo o to, aby bylo zabrá-

něno zavlečení endemicko – infekčních chorob. Proto bylo nutné provést v je-

dnotlivých lokalitách zběžnou prohlídku přesídlenců a vyloučit ty, jejichž one-

mocnění zmíněnými nemocemi bylo zjevné. Vzhledem k velice špatným hygie-

nickým podmínkám bylo nutno deparazitovat stovky reemigrantů na vši a svrab.

Polovina reemigrantů byla považována za bacilonosiče a bylo dbáno, aby před

odjezdem transportu pobyli alespoň čtyři dny v karanténě.

  V Rumunsku bylo zřízeno několik shromažďovacích středisek. K hlavním pa-

třila střediska Oradea, Alesd, Pecina u Nadlabu a Oršava. Zpočátku byli ree-

migranti vyzýváni, aby se sami dostavili do sběrného střediska. Později byli svá-

ženi 21 nakládními auty Československé přesídlovací komise. Jakmile počet

reemigrantů shromážděných ve středisku dosáhl takové výše, aby naplnil ree-

migrační vlak, tj. 800 – 1000 osob, vyzvala přesídlovací komise ministerstvo

sociální péče k vyslání vlakové soupravy. Byla obvykle složena z padesáti va-

gónů. Byl to služební vůz, vozy pro vojenský doprovod, ošetřovna, vůz pro

matky s malými dětmi, vůz s kuchyní, pomocný vůz kuchyně, vůz se skladiš-

těm potravin a nákladní vozy se svršky reemigrantů a zbytek vozů se samotný-

mi reemigranty.

  Reemigrace byla prováděna po trase Oradea - Episcopia Bihorului - Bihar-

keresztes - Püspökladány - Miskolc - Hidásnémeti - Čaňa - Košice - Púchov 

- Přerov.

Po příjezdu do Košic obdržel každý navrátilec kapesné ve výši 300 korun a

reemigrační průkaz. Velitelé vlaků reemigrantům vydali doklady o zatimním

československém občanství.

První transport byl přivítán 21. února 1947 v Košicích. Byli to krajané z naci-

sty vypálené obce Polana Micului v Bukovině. Celkem to bylo 405 osob z 52

rodin.

  V Československu zřídilo ministerstvo sociální péče shromažďovací středis-

ka, kam byli reemigranti distribuováni. V každém shromažďovacím středisku

byla zřízena komise ministerstva zemědělství pro osídlování reemigrantů. Jejím

úkolem bylo řídit podávání přihlášek o usídlení na zkonfiskovaném zeměděl-

ském majetku a vysílání uchazečů do jednotlivých okresů. Reemigranti sloven-

ské národnosti byli směřováni do českého pohraničí, protože Slovensko mo-

hlo poskytnout zemědělské jednotky, jen tehdy, pokud by byla provedena vý-

měna obyvatel s Maďarskem.

  Reemigrantům byly poskytnuty zvláštní váhody, například ošacení, úlevy v 

dodávce hospodářských plodin, mléka i másla a sociální podpory. Ale sloven-

ští reemigranti se chtěli vrátit na Slovensko. Tvrdili, že jim bylo slíbeno, že po

skončení výměny obyvatelstva s Maďarskem se mohou vrátit zpět na Sloven-

sko. Již ti Slováci, kteří přišli do ČSR ještě před zahájením organizované ree-

migrace, odcházeli na začátku roku 1947  na Slovensko. Rozprodávali přidě-

lenou zemědělskou půdu a odjížděli v přesvědčení, že po odchodu Maďarů se

jim naskýtá příležitost k získání úrodné půdy na Žitném ostrově. Jen za první

čtyři měsíce roku 1947 se odstěhovaly z českého pohraničí 363 rodiny s 1577

osobami. Bohužel na Slovensku nepochodili a ještě téhož roku se vraceli zpět.

  Během letních měsíců roku 1947 se realizovalo přestěhování reemigrantů z 

Rumunska hlásících se do námezdního poměru. Tím skončil první sled reemi-

grace a druhý sled započal na podzim roku 1947 tím, že přijížděli reemigranti,

kteří žádali v ČSR o příděl půdy.

Poslední tj. 18 reemigrační vlak roku 1947 vyjel z Varadína 26. listopadu.

  V průběhu roku 1947 přesídlilo v osmnácti transportech do ČSR celkem

13 595 osob. Z tohoto počtu bylo jen asi 500 osob umístěno na Slovensku.

Usídlení většího počtu nebylo na Slovensku možné vzhledem k nedostatku vho-

dných uvolněných usedlostí.

  Platnost československo – rumunského protokolu o reemigraci vypršela v 

červenci 1948, aniž by došlo k jeho prodloužení. Teprve v září 1948 povolily

další tři transporty, které se uskutečnily v listopadu a prosinci 1948. Ani ty

však nestačily k tomu, aby převezly všechny krajany, kteří chtěli do ČSR.

  Po zastavení reemigračních transportů v červenci 1948 přestávali Češi a Slo-

váci věřit v další pokračování reemigrace. V lednu 1949 bylo zahájeno další

jednání s rumunskou vládou. V únoru 1949 rumunská vláda sdělila, že nepři-

pustí další přestěhování osob až na ty, které byly již připraveny k odjezdu.

Byl to 25. transport vypravený z Varadína (Oradea) 17. dubna 1949.

  Ministerstvo sociální péče však i nadále kladlo hlavní důraz na povolení dal-

ších transportů. Vláda proto zmocnila československé velvyslanectví v Buku-

rešti, aby o dalších transportech jednalo s rumunskými úřady. Nakonec začala

poslední etapa přesídlení osob z Rumunska. Rumunská vláda však zásadně ne-

povolovala reemigraci specialistům, kvalifikovaným dělníkům, obchodníkům,

průmyslníkům, velkostatkářům, bohatým sedlákům, intelektuálům, veřejným

zaměstnancům a soukromým úředníkům. To znamenalo, že v úvahu přicházeli

pouze nekvalifikovaní dělníci.

  V roce 1949 se podařilo uskutečnit osm transportů. Ten poslední 32. vyjel

z Varadína 22. prosince 1949. Tím byla definitivně ukončena reemigrace ru-

munských Čechů a Slováků. Během této organizované akce se celkem navrá-

tilo 21 001 osoba, z toho 7 544 dětí do 14 let a 529 osob práce neschopných.

Neorganizovaně na vlastní pěst jich bylo asi 3 000.

zdroj informací : Jaroslav Vaculík - Poválečná reemigrace a usídlování

                                                          zahraničních krajanů